Dosud byl překážkou možnosti volit a být volen pouze fakt, že byl člověk zbaven způsobilosti k právním úkonům. Omezení způsobilosti naopak překážkou nebylo. Zbavení svéprávnosti není od 1. 1. 2014 možné, svéprávnost člověka je možné pouze omezit a všichni lidé dosud svéprávnosti zbavení se považují za omezené ve svéprávnosti. Zdálo se tedy, že s vymizením institutu zbavování svéprávnosti odpadne překážka zakotvená ve volebních zákonech. Tím by se naše právní úprava volebního práva významně přiblížila souladu s čl. 29 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (dále jen „Úmluva“), kterou ČR ratifikovala již v r. 2009. Tento článek Úmluvy především garantuje každému člověku s postižením plné aktivní i pasivní volební právo. Dále se v něm stát zavazuje přijmout všechna potřebná opatření k tomu, aby volby byly pro úplně každého, bez ohledu na druh postižení, snadno přístupné.  
Lidé, kterých se to týká, se radovali ze svého konečně znovu nabytého volebního práva a již se začali se zájmem připravovat na nadcházející volby. Avšak jaké nás všechny čekalo v minulých dnech překvapení? Zákonodárce došel k závěru, že je zapotřebí toto „nedopatření“ napravit a překážku volebního práva znovu zavést. Zřejmě nějak pozapomněl na zásadní připomínky k návrhu volebního zákoníku, které byly MV zaslány organizacemi hájícími práva lidí s postižením v r. 2012 právě k otázce zajištění souladu volebního práva s Úmluvou, a které byly i za účasti zástupců Vládního výboru pro zdravotní postižení s MV ústně projednány. Naše stanovisko s podrobným vysvětlením, předložené tehdy MV, si můžete přečíst zde. Obsahuje i jednoznačná stanoviska k této otázce mezinárodních institucí, jejichž je ČR členem.
Podle nově přijatého zákona č. 58/2014 Sb. je tak překážkou možnosti volit a být volen ve všech volebních zákonech pravomocné omezení svéprávnosti k výkonu volebního práva. V praxi to znamená, že člověk ztratí možnost vykonávat volební právo tehdy, když o tom soud výslovně rozhodne. Podle naší zkušenosti z poslední doby soudy vždy, když posuzují svéprávnost, nyní posuzují i „schopnost“ člověka volit. Soudy při svém rozhodování musí respektovat článek 29 Úmluvy. V něm stát lidem s postižením zaručuje politická práva a příležitost užívat tato práva na rovnoprávném základě s ostatními, včetně práva a možnosti volit a být volen. Z tohoto pohledu je velmi obtížné si představit, jak by soudy mohly v konkrétních případech takové omezení řádně odůvodnit. Neexistuje totiž žádná obecně stanovená kvalifikace či míra schopností, která by byla od občanů očekávána, vyžadována a jakkoliv kontrolována. Lidé s postižením však nyní musejí procházet testem, kterým nikdo jiný, aby mohl k volební urně, projít nemusí. Nikdo bez postižení nemusí nijak dokazovat svoji fundovanost v politice ani bystrý úsudek, či schopnost rozhodnout se „dobře“, nebo že to bude jen a jen jejich volba, nikým neovlivněná. Za této situace bude pro soud velmi obtížné vyhnout se rozhodnutí, které by nebylo diskriminací na základě zdravotního postižení. Podrobně se touto otázkou zabývá také stanovisko (Amicus Curiae) zaslané našimi organizacemi Ústavnímu soudu ČR v r. 2010, které naleznete zde.
Přijetí rozhodnutí soudu o omezení volebního práva naráží i na řadu dalších právních problémů, které zákonodárce nijak neřeší. Výkon volebního práva není právním jednáním ve smyslu občanského zákoníku a není upravené soukromým právem. Neexistuje tedy zákonný základ pro rozhodování soudů v této otázce, tedy chybí vůbec pravomoc soudu o omezení volebního práva rozhodnout. Další právní překážkou rozhodnutí o omezení svéprávnosti v této otázce je fakt, že výkonem volebního práva si člověk zajisté nemůže způsobit vážnou újmu. Její hrozba je přitom podle § 55 občanského zákoníku základní podmínkou pro omezení svéprávnosti pro příslušné právní jednání.
Lze říci, že vývoj v oblasti mezinárodního práva celkově směřuje k respektování vůle všech lidí, bez ohledu na jejich případné duševní postižení. Novelizované znění českých volebních zákonů jde zcela proti tomuto trendu a bohužel i proti již přijatým mezinárodním závazkům. Navíc předpokládá přijímání soudních rozhodnutí, která však prakticky přijmout nelze. Jeví se proto nám proto jako nepochopitelný krok zpět.

Budeme rádi za Vaše názory zde v diskuzi.