Jmenuji se Barbora a teď bydlím v pronajatém bytě. Před tím jsem byla v kojeňáku, v děcáku a pár roků u mámy. Ale tam to bylo špatný, nedávali mi někdy jídlo, musela jsem spát ve sklepě, pořád mě mlátil ten chlap. Pak mě dali do DOZP. Tam jsem se naučila prát, žehlit, uklízet, mám tam také svojí Slávinku, pomáhám jí od 3 let, co k nám přišla, teď je jí 25 let. Chodili za mnou dobrovolníci. V DOZP jsem uklízela ve všední dny pár hodin na Béčku, ale dávali mi za to jen “pajdu” za měsíc.

U lidí, co si mě někdy vzali k sobě na návštěvu, jsem viděla zařízený byty, a jak to v nich chodí. Toužila jsem mít taky takový byt. Měla jsem 2 roky u města žádost, ale veřejná opatrovnice nechtěla, aby mi byt přidělili, abych bydlela samostatně. Byla jsem se dívat i na jiný byty. S přáteli, co mi pomáhají, jsem mohla mít zrekonstruovaný 1+1, ale VO zase nechtěla. Vůbec neposlouchala, co chci já. Udělala jsem s kamarády Opatrovnickou radu, aby VO musela poslouchat, co chci v životě já, aby mě zase nedali někam jinam, kam jsem nechtěla, to chtěli udělat do Teplic. U soudu pak v roce 2015 začali zkoumat mou svéprávnost. Pomohli mě ti, co mě podporují a právnička Dana. U soudu mi vrátili svéprávnost, sláva! Mám s nimi smlouvu o nápomoci, a když něco nevím, tak jim zavolám a uděláme to spolu.

Pracovala jsem 3 roky v prádelně, tam mi to sehnala Vendulka a OR, to jsem byla ještě v ústavu. Já tam prala, žehlila a vozili mě uklízet po bytech i do káčka. Měla jsem peníze a ty jsem v ústavu šetřila na svůj byt. V ústavu jsem už pro ně prý nebyla cílová skupina a měla jsem odejít pryč. VO ale chtěla jen do chráněného bydlení. To já ale nikdy nechtěla. Pomohli mi kamarádi, podrželi pěkný byt po rekonstrukci. Teď už ho mám rok pronajatý na sebe. Koupili jsme spolu celý vybavení. Jsem v něm fakt ráda. Vařím si hlavně s Vendulkou, ale už taky sama, na sobotu a neděli. Sama si v bytě všechno udělám. Kamarádím se, s kým chci. Teď mám novou práci. Uklízím ve školce s jeslemi a školou. Je to kousek, jsem tam ráda, jsou tam děti! Do ústavu chodím už jen za Ivou a hlavně za Slávinkou. Vždycky jí něco přinesu. Chci pomáhat dalším lidem, aby se taky dostali z ústavu.