Pan Zdeněk žil zhruba rok v domově se zvláštním režimem, tedy v ústavu, kam se dostal v důsledku rozsáhlého ochrnutí po mozkové mrtvici. Finančně i lidsky mu pomáhal zaměstnavatel, který zprostředkoval také naši sociální službu. Díky tomu se pan Zdeněk mohl vrátit domů.

Zdroje pomoci a podpory

Sociální pracovnice začala mapováním situace a zdrojů, které by mohl použít pro návrat. Pan Zdeněk odhadoval, že nemá žádné úspory, jedinou jistotou bylo vlastnictví chaty a staršího auta a jištění ze strany zaměstnavatele (firma za něj ústavu platila povinný měsíční dar ve výši 10.000 Kč). Pan Zdeněk odhadoval, že po návratu by mu mohli pomoci také jeden kamarád z hospody a jeden soused. Právě mu končila nemocenská. Postupně se vše dařilo rozplétat: Pan Zdeněk si může dovolit platit část pomoci z vlastních úspor, pobírá příspěvek na péči a může požádat o invalidní důchod.

Sociální pracovnice projednala s panem Zdeňkem a s ergoterapeuty úpravu bytu, zejména rozmístění madel, jejichž montáž zajistila stejně jako úklid bytu před nastěhováním – opět s pomocí zaměstnavatele.

Později po návratu domů pomohla sociální pracovnice dojednat panu Zdeňkovi pomoc lidí z domu, kteří nabídli, že jim např. může zavolat v případě akutního problému nebo že zajistí nájezdní rampu do vchodových dveří domu.

Co dál v oblasti péče o zdraví: intenzivní rehabilitace

Pan Zdeněk neměl na začátku spolupráce žádné informace o svém zdravotním stavu. Místo odborně vedené fyzioterapie měl jen cvičení nabízené všem obyvatelům ústavu. Naše sociální pracovnice pro pana Zdeňka zprostředkovala konzultaci odborného rehabilitačního pracoviště, jehož výsledkem bylo doporučení: požádat o lázně, intenzivně rehabilitovat doma a v rehabilitačním stacionáři, zajistit neurologickou péči a brýle. Odhad odborníků zněl: fyzický stav se v důsledku systematické rehabilitace nejspíš zlepší, pan Zdeněk možná začne i chodit. Po měsíci a půl od návratu domů se fyzické schopnosti skutečně viditelně zlepšily. Pan Zdeněk už např. zvládne bez dopomoci asistenta přesun z vozíku na postel a zpět, stejně tak, jako na toaletu.

Jak zajistit setrvání v ústavu?

Pan Zdeněk společně s naší sociální pracovnicí kontaktovali sociální oddělení ústavu s cílem domluvit spolupráci obou služeb. Ústav ale nebyl ochoten pomoci panu Zdeňkovi s ničím, ani s podáním žádosti o lázně. Vyhledání výše příspěvku na péči trvalo doslova měsíce. Zato později ústav přišel s kreativním řešením, jak si zajistit platbu povinného daru, když zaměstnavatel pana Zdeňka odmítl prodloužit darovací smlouvu: Sociální pracovnice ústavu navrhla panu Zdeňkovi, aby pronajal byt a z nájmu platil povinný dar ústavu a dokonce sehnala i nájemníka.

Diskriminace ve veřejné dopravě

Pan Zdeněk ještě v době pobytu v ústavu potřeboval cestovat, aby projednal a odsouhlasil úpravy v bytě a navštívil rehabilitační stacionář. Cestování se ukázalo být problémem: z osmi taxi služeb žádná nebyla ochotna přepravit pana Zdeněk, ač jeho vozík lze snadno složit do kufru. Specializovanou dopravu pro vozíčkáře je potřeba objednávat minimálně dva týdny předem. Později, když pan Zdeněk cestoval tramvají, řidič opakovaně odmítl rozložit nájezdní rampu.

Špatná dostupnost terénních služeb

Sociální pracovnice začala s předstihem jednat s poskytovateli služeb: pečovatelská služba a několik služeb osobní asistence. Všechny byly ochotny udělat vstupní sociální šetření až poté, co se pan Zdeněk přestěhuje domů. Sociální pracovnice dojednala termíny sociálních šetření po návratu pana Zdeňka domů a udělala si čas, aby mohla sama služby zastoupit, než začnou fungovat. Z deseti poskytovatelů jen jediný měl volnou kapacitu a mohl služby zahájit během dvou týdnů. Po měsíci se ustálily dvě služby. Nedostatek kapacity pečovatelské služby nahradil internetový obchod, díky kterému pan Zdeněk dostane nákup až do bytu.

Zpátky do ústavu? Děkuji, nemám zájem!

V době, kdy naše sociální pracovnice byla zoufalá z nedostupnosti služeb pro pana Zdeňka, obrátila se i na městský odbor sociální péče. Vedoucí odboru navrhla využití obecní pečovatelské služby. Když se ukázalo, že služba nebude mít volnou kapacitu dřív než za dva měsíce, poradila sociální pracovnici, aby pan Zdeněk podal žádost do nějakého pobytového zařízení sociálních služeb.

Další plány

Po deseti měsících spolupráce, kdy pan Zdeněk má zajištěny všechny základní sociální i zdravotní služby, je úkolem sociální pracovnice pomoci panu Zdeňkovi obnovit a posílit sociální vazby a samostatně zvládnut koordinaci podpory a pomoci.

Publikováno v lednu 2017.

V květnu 2017 vznikl krátký dokument o panu Zdeňkovi. Shlédnout jej můžete na našem youtube kanále zde: Příběh pana Zdeňka

Další příběhy.

Pomozte nám finančním darem pomáhat dalším lidem.