Paní Adéla žije v pobytové sociální službě. Až do nedávna trávila většinu dne ležením v posteli, sbíráním drobečků pod stolem a postáváním na chodbě, kde podupávala na spáru ve spoji linolea. Velmi často křičela a ubližovala si. Lidé kolem ní říkali, že nekomunikuje a je problematická. Nikdo nevěděl, co s tím dělat. Na pomoc si pozvali naši kolegyni Radku, která se věnuje augmentativní a alternativní komunikaci.

Radka začala pozorným sledováním každodenního života paní Adély. Viděla, že křik, přetahování a sebepoškozování nastávaly zejména, když paní Adélu pracovníci vyrušili z jejích obvyklých činností, tj. ležení v posteli či pobytu pod stolem. Nejčastěji to byl křik při odchodu do jídelny, kde se nakonec paní Adéla zklidnila. Radka díky pozorování pochopila klíčovou věc: paní Adéla nerozumí slovům a zlobí se, protože neví, co se bude dít. Bylo potřeba najít systém, který jí pomůže pochopit situaci.

S Radčinou pomocí začali pracovníci služby zkoušet podporovat komunikaci předmětem představujícím činnost, která měla nastat. Ukázali např. paní Adéle žínku se slovy Jdeme do sprchy. Paní Adéla porozuměla díky použitému předmětu, nikoli slovům. Později Radka navrhla doplnit předmětovou komunikaci časovou lištou, která dnes paní Adéle umožňuje orientovat se v aktivitách průběhu dne. Je-li potřeba jít na oběd, sdělí to pracovníci paní Adéle tak, že společně dojdou k časové liště, z níž paní Adéla sundá zástupný předmět pro oběd v podobě plastového talíře. Sama pak jde do jídelny, kde se posadí na své místo. Když se večer jde sprchovat, tak z časové lišty sundá žínku – zástupný předmět pro večerní hygienu – a sama jde do koupelny. Vše bez přetahování se s druhými, bez bouřlivého křiku, bez kousání se do předloktí.

Situace je dnes pro paní Adélu podstatně přehlednější. Začala si dokonce sama vybírat, čemu se bude věnovat. Každý den dopoledne i odpoledne se v časové liště objevuje plastový košík – zástupný předmět pro ruční práce, které má paní Adéla velmi ráda. V košíku si s pomocí dalších zástupných předmětů vybere z několika oblíbených ručních prací. Například pletení symbolizuje klubko vlny, vybarvovaní mandal pastelka. Šití špulka nití :)

I přes tento velký posun stále nastávaly situace, které pracovníci nazývali jako problémové chování. Radka navrhla pro tyto situace začít používat tzv. komunikační záznamovou tabulku, s jejíž pomocí pracovníci postupně začínají rozumět důležitým Adéliným rituálům a učit se, jak reagovat na to, co jim Adéla svým chováním říká. A křiku ubývá.

Díky systému zástupných předmětů si Adéla poprvé v životě může sama volit, jak bude trávit svůj čas a dávat své rozhodnutí najevo ostatním. Díky komunikační záznamové tabulce pracovníci poznávají rituály paní Adély a mohou je respektovat, protože jim už rozumí a vědí, co dělat.

Jméno i podoba jsou v příběhu změněny z důvodu ochrany osobních údajů.

Zveřejněno v únoru 2016.

Další příběhy.

Pomozte nám finančním darem pomáhat dalším lidem.