Počet lidí v pobytových sociálních službách celkově stále narůstá. Nehledě na systémové projekty, stejný je i průměrný počet lidí, kteří každoročně opouštějí tradiční typ ústavní péče pro lidi s postižením, tj. domovy pro osoby se zdravotním postižením. Tímto tempem můžeme očekávat zánik tohoto typu ústavní péče za 29 let. Nabízí se otázka: Kolik lidí se toho asi dožije? Ale co pak? Soudě podle statistik nás už stejně bude čekat jedině a jenom domov pro seniory...

Narůstá počet lidí ve službě chráněné bydlení, které, jak víme, také neumožňuje naplňovat právo lidí s postižením na nezávislý život zakotvené článkem 19 Úmluvy o právech osob s postižením (Johnová& Strnad, 2012). Evropský trend založený na rozkládání velkých ústavních zařízení na menší skupinové domovy typu chráněné bydlení, kde pokračuje ústavní model péče, opakovaně kritizovali zástupci Evropské sítě pro nezávislý život ve svém vystoupení na dni všeobecné rozpravy v Ženevě.

Zajímavé je, jak nijak se do tvaru křivek promítly transformační projekty na národní i krajské úrovni. Možná jen korigují zhoršující se pozici sociálních inovátorů v posledních letech, kdy jsou sociální služby udusávány stále větším závalem byrokracie. Nebo že by to byla mrtvá váha – impakt, ke kterému by došlo i bez intervence[1] v podobě transformačních projektů?

Autorka článku: Milena Johnová

Zdroje:

STATISTICKÁ ROČENKA Z OBLASTI PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ z let 2006-2014. Dostupné zde.

HODNOCENÍ KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB A OCHRANA PRÁV UŽIVATELŮ. Možnosti využití mezinárodních a vnitrostátních kontrolních mechanismů k ovlivňování transformace ústavní péče a naplňování práv uživatelů sociálních služeb. Johnová, M. & Strnad, J. MPSV 2012. Dostupné zde.

[1] bod 3.3 formuláře INOVAČNÍ ZÁMĚR (A- vývoj a pilotní testování). Dostupné zde.