Hlavním cílem konference bylo přispět k rozšíření a zvyšování kvality společného vzdělávání dětí s postižením a bez postižení, poukázat na význam včasného plánování přechodu ze školy do práce a do dalšího života a seznámit účastníky s pohledem na inkluzívní vzdělávání v širším, evropském pohledu.

Konference byla určena především pedagogickým pracovníkům, ale účastnila se jí také řada zástupců poskytovatelů sociálních služeb a rodičů dětí s postižením.

Organizátorům se podařilo získat pro aktivní účast na konferenci evropskou odbornou špičku v oblasti společného vzdělávání. Mark Vaughan (Velká Británie), zakladatel Centra pro studia inkluzivního vzdělávání (CSIE) přednesl dva příspěvky: Mezinárodní přehled o inkluzi a Dobrá praxe - příklad ze  základní školy Cleves v Londýně. Dalším klíčovým mluvčím konference byl Jo Lebeer (Belgie) z Antverpské univerzity, který účastníky seznámil se situací v oblasti inkluzivního a kognitivního vzdělávání v Evropě a s výsledky projektu IN-CLUES. Další zahraniční mluvčí byla Mary Shuh, zástupkyně ředitele Institute on Disability na Univerzitě New Hampshire (USA). Její příspěvky se týkaly plánování a realizaci přechodu mladých lidí s potížemi v učení ze školy do dospělého života. Ze zahraničních přednášejících se dále účastnili zástupci ze Španělska a Slovenska.

Na konferenci vystoupila řada předních tuzemských odborníků - např. Iva Uzlová (Rytmus) představila projekt Modelový systém integrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, Jana Vachulová (Společnost pro ranou péči) přednesla příspěvek na téma podpora integrace v rané péči, práce s rodinou a okolím dítěte. Proběhlo 25 paralelních zasedání a přednášek zaměřených např. na úpravu učebních témat pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami, na význam a roli speciálních pedagogů ve společném vzdělávání, na individuální plánování, byly představeny některé osvědčené metody práce (struktura hodiny, instrumentální obohacování prof. Reuvena Feuersteina). Účastníci měli možnost seznámit se také s konkrétními zkušenostmi rodin začleněných žáků. Zajímavostí byla videokonference, na které prostřednictvím výpočetní techniky seznamovala dr. Therese Willkomm z New Hampshire (USA) účastníky s asistivními technologiemi - levnými technickými pomůckami, které zvyšují míru soběstačnosti lidí s fyzickým postižením.

V rámci konference proběhla premiéra metodického filmu o.s. Rytmus "Zmizík bez zmizíku jako hrad bez hradu". Film je určen především učitelům a dalším pedagogickým pracovníkům škol, ale zároveň rodičům (film je možno objednat u organizátora konference).

Z konference vyplynulo několik důležitých poznatků.

• Hlavním poznatkem je pochopení pojmu "společné vzdělávání" (inclusive education) a jeho odlišení od tzv. školské integrace. Společné vzdělávání se týká všech dětí - tedy nikoli jen žáka se zvláštními potřebami, např. zdravotním postižením. Společné vzdělávání se týká nejen dětí s postižením, ale i s jinými "nevýhodami" - např. příslušnost k národností či náboženské menšině. Základním postojem při společném vzdělávání je přijetí a využití různorodosti, víra v to, že přítomnost "jiných" dětí přináší hodnoty i ostatním dětem. Výsledky výzkumů dokonce prokazují, že "běžné" děti mají ze společného vzdělávání větší zisk než děti s postižením, mohou-li se vzdělávat přímo s nimi, např. jim aktivně pomáhat metodou "učení žáka žákem" (peer teaching)[1].
• S konceptem inkluzivní vzdělávání přichází nová terminologie, která posiluje přijímání nových postojů (jazyk podpory namísto jazyka postižení). Diagnózy jsou vnímány jako stigmatizující označování, jejich užívání navíc pro samotné vzdělávání  nemá význam. Zahraniční mluvčí se shodli, že nejvíce stigmatizující je termín "mentální postižení".
• Mění se podstata přístupu ke vzdělávání. Namísto nahrazování deficitů - např. v intelektu apod. (vlastně to, co je podstatou pojmu integrace) - se odstraňují překážky při učení. Problém se z žáka přesouvá na školu, která se musí naučit dítě učit. Např. ve Velké Británii se v důsledku toho požaduje, aby se termín "speciální vzdělávací potřeby" (special educational needs) vyměnil za "překážky v učení a zapojování" (barriers in learning and participation), který má "inkluzivnější" charakter. Důležitým nástrojem je tzv. kognitivní vzdělávání aktivující základní poznávací dovednosti dítěte (včetně vyučování základním školním i sociálním dovednostem, pohybovým, estetickým a emocionálním schopnostem), aby se rozvíjela jejich dovednost učit se učit, najít návody k učení (www.inclues.org).
• OSN přijala 13.12. 2006 novou úmluvu o právech osob se zdravotním postižením. Český stát je jedním ze zhruba stovky zemí, které úmluvu zatím podepsaly. Po ratifikaci Parlamentem budou ustanovení Úmluvy závazná. Jedním z významných ustanovení Úmluvy (článek 24) je povinnost zemí, které se připojí, zajistit na všech úrovních inkluzivní vzdělávací systém.

Příspěvky, které na konferenci zazněly, jsou zveřejněny na stránkách konference: http://www.rytmus.org/konference/progr.html

Konference Společné vzdělávání - dobré praxe bude mít pokračování v příštím roce.  V termínu od 29. září do 5. října 2008 proběhne Týden pro společné vzdělávání (Inclusion week).

[1] Mark Vaghan to ukázal na příkladu základní  školy Cleves v Londýně: 80 % dětí nemá angličtinu jako mateřský jazyk, z přibližně 300 žáků má 32 dětí těžší zdravotní postižení, devadesáti dalším je poskytována nějaká jiná podpora, 60 % žáků má z důvodu nízkých příjmů nárok na bezplatné obědy apod.  Přesto ve srovnání s jinými školami z podobně chudých regionů do této školy chodí děti rádi. Svědčí o tom např. podstatně menší míra záškoláctví.

Zdroj: Milena Johnová, QUIP - Společnost Pro změnu, Pavla Baxová - RYTMUS