O tom, jaký byl život v dobách tuhé normalizace pro některé z našich spoluobčanů, pojednává příběh paní Ivany Marešové, se kterou studentka vedla rozhovor.

Z rozhovoru je patrné, jak tehdy vnímala společnost lidi s postižením a o tom, že některé věci se nezměnily do dnešní doby. Příběh ale pojednává zejména o tom, jak i přes všechny překážky vůle a životní krédo pomohly paní Marešové splnit si svoje životní sny.

Příběh si můžete přečíst zde: http://www.jedensvetnaskolach.cz/test/File/1.Cernochova_Barbora_web.pdf

Z příběhu vyvstává důležité poselství pro lidi, kteří podporují druhé na jejich životní cestě. A to, že má smysl podporovat druhé v jejich snech, ačkoliv můžeme mít dost dobrých důvodů si myslet, že je to nerealistické.  Dobře podporovat lidi v cestě za jejich cílem znamená především pomoci lidem formulovat jejich přání, naslouchat jim a hledat společně s nimi cesty, jak vysněného cíle dosáhnout. Ačkoliv se vždy nemusí podařit dojít přesně k vytyčenému cíli, samotná cesta se pro člověka stává dobrodružstvím, při kterém se nejen on samotný naučí nové věci, ale také zjistí, co opravdu chce, jak toho lze dosáhnout, jaké výzvy a překážky ho na jeho cestě čekají.

V každém případě je to cesta, pro kterou se člověk sám rozhodl a nikdo jiný nemá právo znevažovat tuto volbu.

(Více o tom, jak dobře podporovat druhé lidi, jak poznat, co doopravdy chtějí, jaká práva a podinnosti mají lidé s potížemi v učení, lidé kolem i profesionálové poskytující podporu se můžete dozvědět na našich vzdělávacích akcích.)