Projekt se pokouší odpovědět na otázky, kolik by kde přibylo žáků a jak by byly naplňovány jejich speciální vzdělávací potřeby, jaké další personální zdroje by školy potřebovaly, aby dokázaly tyto potřeby naplnit a kolik by to všechno stálo. Výzkum byl realizován v menším českém městě, kde v současné době působí 4 běžné základní školy a jedna škola speciální. Počty školních dětí ve městě se pohybují okolo 2 tisíc, z nichž asi 50 představují děti se zdravotním postižením.

Model byl vytvořen s cílem posunout diskusi o inkluzívním vzdělávání v Česku dál od odhadů a dohadů a založit ji na empirických datech. „Často je slyšet, že inkluzívní vzdělávání v České republice je iluze, protože by bylo neúnosně drahé. Naší hlavní motivací bylo přinést konkrétní í informace o materiálních a personálních nárocích, proto jsme vycházeli z reálných dat jednoho českého města“, uvádí koordinátor výzkumu Adam Gajdoš. Model nabízí informace o hlavních překážkách a o příležitostech spojených se změnou: třeba to, že bude nutné změnit systém rozdělování finančních prostředků tak, aby následovaly konkrétní dítě do školy, kterou navštěvuje, nebo to, že společné vzdělávání sice bude dražší, větší část peněz na jeho zavedení však již v systému koluje.

Výsledky projektu naleznete zde.