Autoři tvrdí, že drobné, kosmetické úpravy produkované uvažováním z minulého století nestačí pro řešení komplexních problémů dnešního světa. Pro dostatečně rozsáhlou a dostatečně rychlou změnu je potřeba změnit způsob realizace inovací.

A o jakých pět aktivátorů transformativní změny jde?

1.     Aktivace rozvracečů, radikálů, kacířů a podivínů: Prvním krokem k transformativní změně je aktivace lidí, kteří obvykle operují na okrajích praxe a kteří vědí-li, že existuje lepší cesta, neváhají napadat stávající stav. Jsou vedeni vlastním přesvědčením a hodnotami a ty je činí autentickými a důvěryhodnými pro ostatní. Obvykle dosahují zlepšení navzdory existujícímu systému, nikoli díky němu. Právě tito heretici a rozvraceči mají klíče k potřebné změně.

2.     Vedení transformace z okrajů: Nejcennější práce prý neprobíhá v centru organizací a systémů, ale na jejich okrajích. Pozornost k dění na okrajích vede k radikalizaci myšlení a urychlení změn. A to je nezbytné.

3.     Změna příběhu: Je potřeba přestat působit na změnu chování lidí a zaměřit se na změnu myšlení. Místo diagnostického přístupu založeného na analýze problému a návrhu řešení shora, je potřeba přizvat k uvažování uživatele služeb, jejich rodiny, členy místní komunity. To, co mění uvažování, jsou příběhy (dialogický přístup). Změny je potřeba vést tak, aby nebyly povinné, ale aby je lidé přijali za své a přidali se k nim dobrovolně. Transformativní změnu nelze vést jen z hierarchické pozice. Je potřeba umět pracovat jak s hierarchií tak i sítí. Lidé se už nebudou podílet na změně organizace protože „musí“, ale protože „chtějí“.   Místo vize a operačního manuálu zpracovaného externím odborníkem je potřeba předestřít lidem problém a přizvat je k hledání řešení. Klíčovou dovedností vůdců se musí stát schopnost budovat partnerství.

 4.     Správa informací místo jejich vytváření: Místo testování nových řešení a sběru a generování další dat je potřeba naučit se filtrovat informace z různých zdrojů, zasazovat je do souvislostí a sdílet je. Dalším důležitým posunem bude způsob získávání znalostí (know-how) a to prostřednictvím učení se v praxi (tacit knowledge) a sdílením prostřednictvím sociálních vztahů.

 5.     Budování mostů k propojení rozpojeného: Soudržná síť vytvořená z lidí podobných zájmů a odborného zázemí je ideální pro produkování malých, přírůstkových změn (small scale incremental change). Pokud chceme dosáhnout transformativní změny, musíme propojit lidi, kteří se tradičně nesetkávají, a proto mají větší šanci se vzájemně obohatit odlišnou zkušeností, uvažováním atd. Je potřeba využívat síly slabých vazeb, které přinesou potřebná řešení.

Doporučuji dokument číst každému, komu není lhostejný neutěšený stav veřejných služeb a potřebuje nasát trochu optimismu. Řešení existuje a je blízko. Jednou ze tří podmínek pro uskutečnění transformativní změny je totiž, jak říká profesor Gervase Bushe, systém natolik rozbitý a na hranici chaosu, že lidem už nic nedává smysl a přitom není možné jít zpět. Tak to u nás v mnoha ohledech nastalo, ne? Takže jen houšť a větší kapky. Je tu šance pro vznik nové, lepší formy. Ovšem pro změnu je potřeba něco udělat a tady bude v tuzemských poměrech potřeba překonat řadu bariér. Posuďte sami, je-li veřejná správa připravena pustit se do aktivace rozvracečů a radikálů.

Milena Johnová

Zdroj: Helen Bevan and Steve Fairman : The new era of thinking and practice in change and transformation: A CALL TO ACTION FOR LEADERS OF HEALTH AND CARE. NHS Improving Quality. 2014.

Zde ke stažení

Za Quip Milena Johnová