Dokument obsahuje podrobnou analýzu mezinárodního práva jako základ pro porozumění pojmu nezávislý způsob života a pro vymezení závazků, které vyplývají z práva na život v komunitě a jsou stěžejní pro transformaci sociální péče u nás.

V závěru jsou uvedena konkrétní doporučení plynoucí z analýzy:

1) Česká republika je povinna respektovat, chránit, plnit a podporovat právo lidí se zdravotním postižením na život v komunitě.

2) Závazek respektovat právo na život v komunitě znamená, že stát nesmí institucionalizovat lidi se zdravotním postižením. Tento závazek na národní a regionální úrovni znamená, že stát a samosprávní celky musí upustit od systematické politiky ústavní péče o lidi s postižením, resp. nesmí takovou politiku zavést.

3) Ze závazku chránit vyplývá státu povinnost chránit osoby s postižením před třetími osobami, v případě poskytování služeb zejména před nestátními poskytovali služeb, ale i závazek zajistit rovný přístup ke komunitním službám poskytovaných třetími stranami.

4) Závazek plnit znamená, že stát transformuje poskytovanou péči v institucích. Závazek plnit předpokládá deinstitucionalizaci, konkrétně přesun péče z institucí na služby v komunitě. Je preferováno, aby tento proces byl legislativně ošetřen a aby byla přijata národní politika pro transformaci institucionální péče s detailním plánem realizace práva na život v komunitě.

5) Závazek podporovat znamená, že stát je povinnen zajistit, aby lidé se zdravotním postižením byli schopni vykonávat práva a svobody garantovány Úmluvou OSN o právech osob s postižením, kupříkladu podporováním tolerance vůči lidem s postižením, zvyšováním povědoví a budováním nové přiměřené infrastruktury a tolik potřebnými přiměřenými úpravami infrastruktury existující.

6) Stát je povinen nediskriminovat lidi se zdravotním postižením. Za diskriminaci lze považovat nedůvodnou ústavní péči. Pro odstránění diskrimince je potřebné přijmout legislativní úpravu (srov. níže) a důsledně aplikovat a rozšířit stávající sociální politiku transformace ústavní péče.

7) Je vhodné legislativně upravit v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách právo uživatelů na poskytování péče v komunitě. Navrhujeme novelizovat ustanovení § 38 a doplnit následující větu: „Každý má právo na poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí“.

8) Kontrolní mechanizmus poskytování péče by se měl zaměřit na činnosti poskytovatelů vedoucí k transformaci rezidenční péče. Zároveň je na místě vytvořit takovou síť kontroly, která pokryje i všechny budoucí služby v komunitě a která bude dostupná a přístupná uživatelům služeb.

9) Stát je povinen transformovat ústavní péči postupně, a to v „maximálním rozsahu svých prostředků“. Tato povinnost souvisí s nediskriminací a legislativní úpravou práva na poskytování péče v nejméně omezujícím prostředí.

10) Česká republika má povinnost zdroje alokovány na transformaci zařízení sociální péče využít na daný cíl, k porušení mezinárodního práva by došlo, pokud by Česká republika tyto zdroje realokovala anebo nevyčerpala.

Celý text lze stáhnout tady.