Až donedávna se poskytovatelé služeb neměli čeho chytit, neboť neexistoval žádný oficiální výklad kompetentního úřadu. Problém se vyjasňuje spolu se vstupem nového "hráče" na pole sociálních služeb.

Diskuse o tom, kdo může či musí v zařízeních sociálních služeb podávat klientům léky, se
posunuje ve prospěch odpůrců podávání léků výhradně zdravotními sestrami. Zdravotní pojišťovny, které mají proplácet zdravotní výkony v zařízeních sociálních služeb, jsou ochotny platit za podávání léků zdravotní sestrou pouze v odůvodněných případech, když to naordinuje lékař.

Poskytovatel sociálních služeb je podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, § 36 povinen zajistit svým uživatelům pobytových služeb zdravotní péči. Může ji zajistit prostřednictvím zdravotnického zařízení, nebo, pokud jde o ošetřovatelskou a rehabilitační péči, také vlastními zaměstnanci, kteří mají odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání. Rozsah takto poskytované péče stanoví zákon o veřejném zdravotním pojištění a Seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami. Navazující zákon č.109/2006 Sb. mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách. ¹⁾

V praxi existují jak poskytovatelé pobytových sociálních služeb, kteří zaměstnávají zdravotní sestry, tak poskytovatelé, kteří zajišťují zdravotní péči uživatelům externě (v závislosti na klientele). Aplikace léčebné terapie (tedy také podávání léků) patří mezi výkony, které jsou hrazeny ze zdravotního pojištění.

Pokud tedy poskytovatel zaměstnává zdravotnický personál způsobilý k výkonu odbornosti  všeobecné sestry v sociálních službách (všeobecné sestry nebo zdravotníky s osvědčením MZ ČR k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu) a má se zdravotní pojišťovnou pacienta  uzavřenou Zvláštní smlouvu, může tento personál  také na základě lékařské indikace  připravovat a podávat léky. Prováděné zdravotní výkony budou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění podle  platných předpisů a v rozsahu daném smlouvou.

Jestliže poskytovatel zajišťuje zdravotní péči nikoli prostřednictvím svých vlastních zaměstnanců, ale externě - zdravotnickými zařízeními, není podávání léků, předepsaných pacientovi ošetřujícím lékařem, upraveno odchylně od pacientů v domácích podmínkách. ²⁾

Léky jsou tedy předepsány lékařem a vydány na předpis v lékárně. Vyzvednout je nemusí pacient osobně, může je pro něj běžně převzít kdokoli jiný. Při poskytování sociální služby i nezdravotnický personál. V rámci poskytování sociální služby je běžné pomoci uživateli zajistit jejich pravidelné užívání. Pravidla této pomoci je vhodné upravit vnitřní normou zařízení - viz příklad.

Není důvod, proč by nemohl nezdravotnický personál, stejně jako rodina pacienta, převzít, připravovat a neinjekčním způsobem podávat a aplikovat léky, které byly vydány na základě lékařského předpisu, podle pokynů lékaře a farmaceuta.

Příklad:

Zajištění pomoci při užívání léků klienty v ICSS Odlochovice, Ratměřice.

Postup při zajišťování a podávání léků uživatelům je ošetřen v Provozním řádu - zásady hygieny a protiepidemického režimu v podmínkách ICSS Odlochovice, Ratměřice, aktuálně schválený a platný od 1. 11. 2006 rozhodnutím Krajské hygienické stanice Středočeského kraje se sídlem v Praze.

Provozní řád stanoví, že léky pro klienty zařízení předepisuje praktický  lékař nebo další ambulantní specialista tak, jak je tomu běžně v domácím prostředí. Předepsané léky vyzvedne odpovědný pracovník v lékárně. Léky v originálním balení s popisem dávkování a jménem uživatele jsou uloženy do lékových skříní. Každý klient má svoje popsané léky v originálním balení. Je velmi snadná kontrola podávání a správného dávkování léků. Samozřejmě je i patrné, kdy léčivé prostředky docházejí a je nutné oslovit lékaře ohledně dalšího postupu nebo opakovaného předepsání v případě dlouhodobé léčby. Léky jsou připravovány do týdenních lékovek, dle ordinace lékaře, pracovníky přímé péče o klienta. Tedy osobou, která se, tak jako v domácím prostředí, stará o svého rodinného příslušníka - dítě, seniora, atd.

1) Část osmá tohoto zákona doplňuje zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Nově vkládá § 17a který stanoví, že na poskytování a úhradu ošetřovatelské a rehabilitační péče uzavírají zdravotní pojišťovny se zařízeními pobytových sociálních služeb Zvláštní smlouvy a stanoví podmínky odborné způsobilosti personálu, který ji poskytuje. § 22 doplňuje o písmeno e) kterým se zvláštní ambulantní péče hrazená z veřejného zdravotního pojištění rozšiřuje o ošetřovatelskou a rehabilitační péči zdravotní péči, poskytovanou na základě ordinace ošetřujícího lékaře pojištěncům, umístěným v zařízeních pobytových sociálních služeb a stanoví podmínky (odbornost personálu a Zvláštní smlouva).

Část devátá novelizuje zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v tom smyslu, že vedle zdravotnických zařízení poskytují zdravotní péči dále i zařízení pobytových sociálních služeb, jde-li o ošetřovatelskou a rehabilitační zdravotní péči.

Novela č. 620/2006 Sb. vyhlášky č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, zavádí pojem "všeobecná sestra v sociálních službách". Všeobecnou sestrou v sociálních službách se rozumí všeobecná sestra poskytující zdravotní péči pojištěncům v pobytových zařízeních sociálních služeb a ve zdravotnických zařízeních ústavní péče pojištěncům, kteří jsou v nich umístěni z jiných než zdravotních důvodů. Při poskytování ošetřovatelské a rehabilitační zdravotní péče pojištěncům umístěným v pobytových zařízeních sociálních služeb a ve zdravotnických zařízeních ústavní péče pojištěncům, kteří jsou v nich umístěni z jiných než zdravotních důvodů se vykazuje poskytnutá zdravotní péče na základě ordinace ošetřujícího lékaře příslušnými výkony odbornosti 913.

2) Nakládání s léky upravuje zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech. Upravuje používání léků v rámci poskytování zdravotní péče a dále nakládání s léky až po jejich vydání pacientovi lékařem či farmaceutem. Podle ustanovení § 3 odst. 7 se výdejem rozumí poskytování léků fyzickým osobám nebo zdravotnickým zařízením. Podmínky vydání konkretizuje § 48. Vydání je až na výjimky vázáno na lékařský předpis. Vydávat léky jsou oprávněni v zásadě lékaři a farmaceuti v lékárnách a na některých dalších pracovištích. Podle § 49 odst. 3 farmaceut lék nevydá, pokud má pochybnosti, že osoba, které lék vydává, není schopna zaručit správné zacházení s ním, nebo jej může zneužít.

Zdroj: Jan Strnad, QUIP - Společnost pro změnu