V době, kdy šetření probíhalo, nebylo ani jedno dítě školou povinné začleněno do místní běžné základní školy. Pouze 34 dětí a mladých dospělých lidí z celkových 172 chodilo pravidelně do školy mimo areál ústavu. Část dětí (52) do školy fakticky nechodila - vzdělávaly se v rámci individuální výuky nebo v programu zvaném "vzdělávání žáků s hlubokým mentálním postižením", kde se s docházkou do školy nepočítá.

Nabízí se otázka, jak je to asi dnes, kdy ČR ratifikovala úmluvu OSN o právech osob s postižením.

Text najdete tady.