Ve svém odůvodnění prezident brání ústavní péči, která podle vědeckých výzkumů dětem prokazatelně škodí, jen těžko uvěřitelnou myšlenou o léčebném účinku kojeneckých ústavů, které podle prezidenta nejsou jen dětským domovem pro ty nejmenší děti, jsou současně institucí léčebnou, jejíž funkce je v řadě případů nenahraditelná... některé děti, nebudou-li v ústavu, budou v lepším případě v nemocnicích, v horším budou na ulici nebo mrtvé.

Obhájce myšlenek deinstitucionalizace Milan Cháb označoval tento druh argumentace za kramářsky emociolnální a pro situace, kdy dojdou argumenty. Vtipný text zde.

Zatímco vláda se snaží odpovědně plnit úkoly spojené s implementací mezinárodích úmluv, prezident vyzývá k obraně přežitých a škodlivých nástrojů sociálního vyloučení.

Tiskovou zprávu z prezidentské kanceláře v celém znění naleznete zde.

Proti vetu se postavila nejen řada odborníků, ale také náhradních rodičů, dětí z náhradních rodin atd. Z jejich iniciativy vznikl otevřený dopis, na který navazuje petice vzniklá na podporu novely, která má po dvaceti letech přinést pozitivní změny v systému péče o ohrožené děti.