Zpráva vychází z podrobnější analýzy situace v Maďarsku a Rumunsku a informací poskytnutých také dalšími zeměmi. Celá zpráva je k dispozici na stránkách ECCL zde.

Tvůrci zprávy dospěli k následujícím klíčovým problémům:

• Nedostatek jasných pravidel pro rozvoj alternativ k institucionální péči: neexistuje plán rozvoje komunitních služeb
• Pobytová zařízení jsou rekonstruována, rozšiřována a stavěna: země se snaží zlepšovat prostředí stávajících ústavů, což z dlouhodobého hlediska komplikuje dosažení podstatnější změny ve službách pro lidi s postižením (úřady odmítnou zavřít nově zrekonstruovaná zařízení)
• Omezující výklad pravidel využití Strukturálních fondů: ze Strukturálních fondů nelze nakupovat byty nebo domy, do kterých by mohli odejít lidé žijící dosud v ústavech
• Bariéry rozvoje komunitních služeb: vycházejí z postojů společnosti neuznávající právo lidí s postižením na život v komunitě
• Neprůhledná administrace Strukturálních fondů: nedostatek informací pro žadatele, obstrukce při vydávání informací ze strany úřadů
• Kontrola a hodnocení Strukturálních fondů: existuje jen málo důkazů o efektivnosti využití operačních programů

Na základě výsledků analýzy autoři zprávy formulovali řadu doporučení Evropské komisi a členským zemím, mezi jinými:

• Nepoužívat Strukturální fondy na výstavbu a rekonstrukce ústavních zařízení
• Trvat na tom, aby projekty financované ze Strukturálních fondů respektovaly politiku sociálního začleňování EU a Úmluvu OSN o právech osob s postižením
• V souladu s návrhem Ad hoc odborné skupiny vytvořit pravidla pro využití Strukturálních fondů a dalších finančních nástrojů EU pro deinstitucionalizaci
• Revidovat národní pravidla s ohledem na možnosti nákupu bytů a domů za účelem zajištění bydlení pro lidi žijící dosud v ústavech
• Použít Strukturální fondy pro vzdělávání pracovníků v sociálních službách tak, aby nové služby nepokračovaly ve starých, ústavních praktikách
• Zapojit lidi s postižením a jejich zástupce do plánování, implementace, kontroly a hodnocení příslušných operačních programů
• Konzultovat s nevládními organizacemi zjednodušení procesu předkládání projektů a účasti ve výběrových řízeních
• V souladu s návrhem Ad hoc odborné skupiny  využít skupiny nezávislých odborníků na oblast deinstitucionalizace pro poradenství v přidělování finančních prostředků ze strukturálních fondů
• Zajistit, aby projekty financované ze strukturálních fondů přispívaly ke zvyšování kvality života lidí s postižením a za tím účelem zapojit do procesu rozhodování lidi s postižením
• Sbírat a publikovat informace o projektech financovaných ze Strukturálních fondů
• Zadat výzkum týkající se hodnocení využití Strukturálních fondů ve vztahu k sociálním službám pro lidi s postižením
• Realizovat vzdělávání zaměřené na Úmluvu OSN o právech osob s postižením a využití Strukturálních fondů za účelem usnadňování implementace Úmluvy.

Bylo by jistě zajímavé prozkoumat blíže situaci v ČR. Na první pohled to ale vypadá, že většinu problémů máme společných, i když existují odchylky i pozitivním směrem.

Česká republika již v loňském roce ratifikovala zmiňovanou Úmluvu OSN o právech osob s postižením, vládní ani nevládní organizace zatím nevěnují příliš pozornosti zvyšování povědomí o povinnostech plynoucích pro nás z přijetí úmluvy. Přitom by mělo dojít k velkým změnám. Např. čl. 19 jasně stanovuje, že každý má právo na život mimo specifická zařízení (myšleno ústavní nebo jiná zařízení sociálních služeb určená pro skupinové bydlení lidí s postižením). I lidé s těžkým kombinovaným postižením by tedy měli dostat příležitost odstěhovat se z pobytových zařízení a žít ve vlastním bytě s patřičnou mírou podpory.

To je jistě výzva i pro ministerský projekt transformace ústavní péče, který počítá s budováním nových až 18 lůžkových zařízení a tzv. humanizací stávajících velkokapacitních zařízení, podrobně tady.

Pro ČR by mohly být Strukturální fondy a jejich využití už druhou promarněnou příležitostí. První v pořadí byly zhruba 4 miliardy investované do výstavby nových velkokapacitních zařízení ústavní péče koncem devadesátých let v návaznosti na majetkové restituce.

Autor: Milena Johnová