O spolupráci při plánovacích setkáních nás oslovil student speciální pedagogiky, který se tímto tématem přímo zabývá a  se žáky pracuje v rámci své výzkumné práce. Jeho cílem je zjistit, nakolik základní školy zaměřené na žáky se speciálními vzdělávacími potřebami plánují s mladými lidmi přechod do života, jak spolupracují s rodinami a jaké metody při plánování přechodu používají. Student s každým mladým člověkem používá nástroje z plánování zaměřeného na člověka, aby co nejlépe zjistil, jak vypadá životní situace daného člověka, jaká má přání, kam chce v životě směřovat. Do tohoto procesu jsme tedy přistoupili v okamžiku, kdy byla vybudována důvěra ze strany mladých lidí a jejich rodin.

V prvním případě bylo plánovací setkání u Lukáše doma, kde se sešla rodina, sousedé a kamarádi. Použili jsme metodu MAPs, která lidi strukturovaně vedla v přemýšlení nad životní situací Lukáše, reagovala na obavy rodin a pomohla určit směry, kudy se vydat dál.

Ve druhém případě setkání proběhlo ve škole, kam dochází Kamil. Přítomni byli rodiče, bratr, a pedagogičtí pracovníci školy.  Jelikož Kamil i rodina měli jasno v tom, kam by se měla Kamilova cesta ubírat, použila se metoda CESTA (PATH).

V obou případech se ukázalo, že nástroje plánování zaměřené na člověka velmi pomohly uvědomit si mladým lidem, kdo jsou a kam chtějí směřovat. Metody použité na plánovacích setkáních ukázaly, jak mocné to jsou nástroje při domlouvání důležitých věcí kolem člověka, jak napomáhají skupině lidí hledat nové možnosti. Ukázalo se také, že v základních školách neexistuje komplexní pojetí podpory při plánování dalšího směřování mladých lidí s postižením po škole. Ze strany školy bylo rodičům doporučeno, aby jejich děti pokračovaly v dalším studiu na Praktické škole bez hlubšího hledání, jak by se tito mladí lidé chtěli v životě realizovat a co je k tomu třeba udělat. V těchto dvou případech se také ukázalo, že základní školy neumějí hledat alternativní možnosti. Žáci mají předem danou cestu ze školy buď na obecně zaměřenou Praktickou školu, nebo maximálně možnost získat nižší střední odborné vzdělání s výučním listem přímo určené pro studenty s potížemi v učení. Další „možností“ je zůstat po ukončení školní docházky doma v rodině, případně kombinace s ambulantní sociální službou.

Během plánování se ukázalo se, že výše popsaný obecně zažitý model přístupu k žákům
se speciálními vzdělávacími potřebami je přímo v rozporu s jasnými představami vybraných žáků.
Oba dva mladí muži mají konkrétní a reálnou představu toho, čím by chtěli v životě po škole být, jakou práci chtějí vykonávat a jaké k tomu potřebují vzdělání. Jeden ze žáků si dokonce, za podpory pomoci rodiny vydělal první peníze prací, která jej baví. I přesto tyto ukazatele škola setrvává v prošlapaných cestách a tradičních modelech. Na plánovacích setkáních se nám povedlo tato témata otevřít, pojmenovat hlavní příčiny a najít zdroje a určit kroky, které pomohou mladým lidem na jejich cestě za svým snem.

Budeme dál u toho, jak Lukáš s jasnými vizemi potřebných změn bude prosazovat a hájit zájmy lidí s postižením a Kamil míří na studia takového učebního oboru, kde získá potřebnou kvalifikaci‚ k jeho vysněné práci.

Naučit se základním dovednostem facilitátora a seznámit se s metodami MAPs a PATH můžete v těchto kurzech:

Základy facilitace

MAPA - Tvoříme akční plány

CESTA - Plánujeme alternativní zítřky s nadějí

Pokud máte zájem o facilitaci plánovacího setkání, kontaktujte Relu Chábovou nebo Veroniku Škopovou, kontakty zde.