Způsobů práce, které můžeme při individuálním plánování použít, je velké množství. Plánování zaměřené na člověka je specifické pojetí plánování podpory a pomoci, kterou člověk s postižením nebo jiným znevýhodněním potřebuje v každodenním životě nebo pro realizaci větších životních změn. Vychází z toho, co je pro člověka důležité z jeho hlediska a posiluje tak možnosti jeho sebeurčení. Neomezuje se na možnosti organizací, které poskytují profesionální služby. Mezi zdroje počítá i dovednosti a vlohy člověka, jeho rodinu a přátele, bohatství přítomné v místní komunitě, běžných veřejných službách pro veřejnost. V plánování zaměřeném na člověka jako jednom způsobu individuálního plánování je celá řada metod a nástrojů, které máme možnost využít. Mnohdy lidé říkají, že metod a nástrojů PCP je veliké množství, některé jsou si podobné a je těžké se v tom vyznat. Každá z nich má však svůj význam a svoje místo, je však třeba vědět, kdy kterou metodu použít. 

Kdy se používají metody MAPA a CESTA

Plánovací metody MAPA a CESTA se používají ve zlomových okamžicích života člověka. Patří k časově i organizačně náročným metodám a rozhodně je nepoužíváme s člověkem každý měsíc. Většinou tyto metody využijeme, když lidé plánují udělat životní změnu, byť třeba ještě nevědí jakou. Metody MAPA i CESTA mají velký potenciál. V zahraničí se staly běžné používanou dobrou praxí při plánování s lidmi s různým druhem znevýhodnění. V ČR se již také začínají pomalu využívat při individuálním plánování pro děti a dospělé v sociálních službách, ale nejen tam. Používáme je také pro lidi s postižením, kteří žijí v rodinách, pro děti končící školní docházku či pro celé rodiny. Tyto metody se velmi osvědčují při plánování přechodu lidí z ústavů do života v komunitě.

 

MAPA

V případě metody MAPA - v originále MAPs – Making Action Plans, tj. Tvorba akčního plánu - se jedná o vysoce efektivní metodu, která pomáhá lidem odkrýt obavy, pracuje se sny člověka a ukazuje směr v původně nepřehledné či bezvýchodné životní situaci. Jak říká Marsha Forest, obhájkyně a práv a průkopnice začlenění pro všechny: MAPY jsou v duchu hesla "dohromady jsme lepší".

CESTA

Metoda CESTA se v originále jmenuje PATH – Planning Alternative Tommorows with Hope, tj. Plánování alternativních zítřků s nadějí. A opravdu v praxi tato metoda dává lidem naději, že lze najít zdroje a posily k tomu, abychom došli tam, kam chceme dojít.

CO MAJÍ TYTO METODY SPOLEČNÉHO

Obě metody spojuje zejména to, že pracují s dary a nadáním člověka. Mapování silných stránek člověka má v plánování zaměřeném na člověka přinejmenším trojí význam. Za prvé vyvažuje množství negativních popisů – zdravotních, psychologických, psychiatrických a dalších diagnóz, které obvykle člověka s postižením provázejí, jsou často stigmatizující a představují překážku pro pozitivní vnímání člověka. Za druhé nadání a vlohy lze prakticky využít pro budování sociálních vazeb, uplatnění ve škole, v práci a pro zapojení do běžného života společnosti. A nakonec: Poznání toho, v čem člověk vyniká, zvyšuje pravděpodobnost, že mu pomůžeme naplánovat aktivity, o které má zájem, které ho budou těšit. Je to důležité zvlášť u dětí i dospělých s těžším postižením, kteří nedovedou verbálně vyjádřit své záliby. Východiskem je předpoklad, že člověk má zájem častěji dělat to, v čem je opravdu dobrý.Obě metody mají dále společné, že je vedou dva facilitátoři. Ti mají za cíl pomoci skupině lidí domluvit se na důležitých věcech, kvůli kterým tam přišli. Měli jsme možnost několikrát zažít brilantní práci dvou facilitátorů Colina Newtona a Derecka Wilsona z britské organizace Inclusive Solution, kteří jsou jedněmi z našich učitelů.  Vekou silou těchto metod je také, že pomáhají pohnout se z místa "nula" o krok, několik kroků či skoků dále.

Pojďte nahlédnout, jak jsme metody MAPA a CESTA použili u Lucie a u Marka. 

POUŽITÍ METODY MAPA V PRAXI

Lucie je mladá žena, která žije společně se svou báječnou rodinou. Kromě občasné osobní asistence momentálně nevyužívá žádnou další sociální službu. Ačkoliv má Lucie těžkou formu autismu, ve svém životě jí nechybí činnosti a aktivity, které ji baví a naplňují. S Lucií a její rodinou se známe již dlouhou dobu a máme za sebou pár společných plánovacích setkání. V minulém roce jsme se opět po delší době rozhodli sejít a společně se podívat na to, kde se Lucie ve svém životě nachází a kudy se ubrat dále. Cílem setkání bylo pomoci Lucii ujasnit si svoji minulost, současnost a budoucnost. Použili jsme metodu MAPA. Kromě Lucie na setkání byli rodinní příslušníci, kamarádi, dobrovolníci a lidé, kteří Lucii učí v různých kroužcích. Setkání trvalo 2 hodiny a bylo ve velmi přátelském a rodinném duchu. Lucie se aktivně zúčastnila. Asi v polovině setkání vstala, vzala facilitátorku za jednu ruku a lektorku kreslení za druhou a vyvedla je ven na chodbu. Dala tak najevo, že potřebuje oddych.  Za asi 10 minut je opět přivedla zpátky a mohli jsme pokračovat. Celou řadu informací poskytla do Mapy Lucie sama. Vyjadřovala se k tématům, kterým jsme se věnovali. Obzvlášť se jí líbilo, když společně s rodinou mapovala svůj životní příběh, jaké události se staly, kteří lidé ji v životě provázeli, co zažila. Také, když jsme se bavili o tom, co teď Lucie dělá a jaké věci by chtěla dělat v budoucnu, tak Lucie pokyvovala souhlasně či komentovala vše svými slovy. Jelikož s ní rodina umí velice dobře komunikovat, přesně věděla, kdy Lucie s navrženým krokem souhlasí či nikoliv. 
 
Pro Lucii a další zúčastněné tak vznikl celkem detailní obraz toho, co se v životě Lucie událo, co se povedlo, co ovlivnilo současnost a co by bylo dobré udělat pro budoucnost. Zazněla zde také důležitá myšlenka z více stran, že je potřeba, aby lidé Lucii správně porozuměli. Někdy se totiž stává, že lidé nevědí, jak s Lucii v určitých situacích komunikovat nebo nerozumí tomu, co dělá a co má druhý člověk udělat. Ukázalo se také, že rodina směřuje za novým bydlením v obci. V paneláku je totiž často problematické soužití se sousedy, kteří nelibě nesou Luciino ponocování. V domku na vesnici bude moci Lucie mluvit a zpívat podle libosti. Vše se teprve připravuje s ohledem na potřeby celé rodiny. Lucie by velmi nerada přišla o svoje aktivity ve městě. Ukázalo se také, že koordinátorem podpory a hybatelem všech změn je hlavně máma. Je potřeba zmobilizovat další zdroje, aby toho na ni nebylo tolik.

 
Metoda MAPA nám tedy jako každá jiná mapa ukazuje, kde jsme a kudy se máme vydat dál. 

POUŽITÍ METODY CESTA V PRAXI

Metodu CESTA jsme využili u Marka, pro kterého pracujeme v rámci projektu Slyšte naše hlasy!. Marek je jedenáctiletý chlapec, který žije ve velkém ústavu společně s více než sedmdesáti dospělými lidmi s postižením. V rezidenční péči je od svého narození a ústavů vystřídal už několik. Se svými biologickými příbuznými nemá de facto žádný kontakt. Marek navštěvuje ve městě speciální školu. Když se v poledne ze školy vrátí, tráví zbytek dne mezi dospělými a nemá téměř žádnou možnost zapojit se do činností vhodných pro děti. Ve skutečnosti jsou jeho možnosti mít kontakt s vrstevníky velmi omezené. Marek udržuje pravidelný styk s rodinou jedné bývalé sociální pracovnice z ústavu. Říká jí "mami". Většinou spolu tráví víkendy. Marek s touto rodinou jezdí na dovolené a na výlety a všichni členové rodiny – rodiče, sourozenci, jejich partneři, prarodiče, přátelé rodičů – jej bezvýhradně přijímají. 
 
Po zjištění důležitých informací jako například, co má a nemá Marek rád, kteří lidé jsou pro něj v životě důležití či jakým způsobem Marek komunikuje, jsme se rozhodli využít metodu CESTA. Poznali jsme totiž v rámci mapování také Markovy sny a bylo zapotřebí naplánovat kroky vedoucí k jejich splnění. Velkým přáním Marka je mít kamarády a zároveň dělat různé běžné dětské aktivity – hrát hry, jezdit na výlety, hrát na hudební nástroj, být v přírodě, jezdit na kole, na kolečkových bruslí a na lyžích. Schůzka trvala téměř dvě a půl hodiny. Marek byl po celou dobu přítomen a byl velmi aktivní. Líbila se mu kouzelná hůlka, jež mu pomohla rozvinout kreativitu všech účastníků. Sestavili jsme seznam cílů: Marek bude chodit do zájmového kroužku, bude mít alespoň jednoho stálého kamaráda, bude mít vlastní pokoj a nejméně jednou za měsíc pojede na výlet. Začne se učit jezdit na kole, kolečkových bruslích a lyžích, bude číst a psát, sveze se na motorce a nakonec bude žít v rodině.

A co říkali účastníci Markovy cesty?
 
„Máma“: „Kdybych to neviděla na vlastní oči, nevěřila bych, že Marek dokáže udržet pozornost tak dlouho. Moc se mu to líbilo, těšilo ho, že je středem pozornosti a že v danou chvíli jsou tu všichni jen pro něho.  Nemusel se s nikým o blízkou osobu dělit."
 
„Sestra“: "Když jsem viděla Marka, jak mává tou kouzelnou hůlkou, měla jsem pocit, že je opravdu možné všechno... Nepřemýšlela jsem o tom, proč by to nešlo, ale spíš o tom, jak to udělat, aby se to podařilo."

Výsledkem našeho společného snažení bylo, že jsme našli tábornický oddíl, kam chodí asi 20 dětí, které se setkávají jednou týdně, hrají hry, jezdí na výlety a při různých průzkumných výpravách používají kola, brusle i lyže. Na krátké video o zapojení Marka do tábornického oddílu se můžete podívat zde. 
 

Metoda CESTA nám ukazuje, kudy se vydat za svými sny, koho přibrat na cestu a jaké kroky podniknout, abychom svého snu dosáhli.

Na základě těchto, ale i mnoha dalších zkušeností s používáním metod MAPA a CESTA jsme se naučili, že se vyplatí investovat čas, energii a chuť pracovat s lidmi těmito způsoby.

Aby se povedly velké změny v životě člověka, je, kromě znalostí metod, nezbytně nutné věřit, že začlenění je možné pro všechny.

 KDE SE DOZVĚDĚT VÍCE INFORMACÍ O METODÁCH MAPA A CESTA

Metody MAPU a CESTU se můžete naučit používat na těchto našich kurzech:

MAPA - Tvoříme akční plány

CESTA - Plánujeme alternativní zítřky s nadějí

 
Pro koho je pojem Plánování zaměřené na člověka úplně neznámým pojmem, může se v jednodenním kurzu Plánování zaměřeného na člověka - úvod do tématu  dozvědět základní informace, principy PZČ a také důvody, proč používat právě tento způsob plánování. Kdo chce proniknout více do tajů PZČ, umět používat jednotlivé nástroje k poznávání člověka, sestavit užitečný individuální plán a zažít modelové plánovací setkání, pro toho je určen kurz Plánování zaměřené na člověka v jeho třídenní variantě.

"Plánování zaměřené na člověka je cestou, při níž se ptáme, jak se tento člověk může v běžném životě projevovat jako dobrý přítel a přínosný občan."

John O´Brien, (rozhovor z roku 2008)