Průzkum byl proveden v kraji Jihomoravském, Olomouckém a Středočeském a týkal se 16 institucio­nálních zařízení, kde celoročně pobývá přibližně 270 dětí s postižením.

Šetření bylo zaměřeno na ověření úrovně poskytovaného vzdělávání. Dlouhodobé zkušenosti organizace RYTMUS z oblasti inkluzivního vzdělávání jsou, že tyto děti běžné základní nebo střední školy nenavštěvují, výuka v ústavních zařízeních jim nezajišťuje dostatečný osobnostní rozvoj a neumožňuje navazovat sociální kontakty se zdravými vrstevníky.

Závěry průzkumu tyto dlouholeté zkušenosti potvrdily:

• Žádné z dětí žijící v ústavu pro osoby se zdravotním postižením nenavštěvuje školu hlavního vzdělávacího proudu.
• Děti se vzdělávají v prostorách zařízení, kde jsou připravené třídy, zřizované jakožto detašovaná pracoviště základních škol praktických a speciálních.
• Naprostá většina žáků je vyučována dle Rámcového vzdělávacího programu (RVP) pro obor základní škola speciální (Díl I. Vzdělávání žáků se středně těžkým postižením a Díl II. Vzdělávání žáků s těžkým mentálním postižením a souběžným postižením více vadami a autismem) a ojediněle podle RVP pro základní školu s přílohou pro žáky s lehkým mentálním postižením.
• Počet výukových hodin je často umenšen – z povinných 20 hodin týdně na řádově jednotky hodin za týden a zbytek času tráví děti v zařízení mimo školský systém.
• Veřejní opatrovníci dětí neprosazují jiný způsob výuky nebo umístění do běžné školy. Veřejní opatrovníci často nehájí práva svých svěřenců. Převládá u nich stereotypní přístup k zařazování dětí do speciálních škol.
• Děti v ústavech mají omezený kontakt se zdravými vrstevníky. Nemají příležitosti navazovat sociální vazby a vést běžný život.

RYTMUS je jednou z mnoha organizací, která chce na tyto děti upozornit a dát podnět k tomu, aby se stávající situací zabývaly příslušné úřady a pomohly dětem a mladým lidem vyjít z ústavů a aktivně se zapojit do života komunity / společnosti.

QUIP se dlouhodobě zabývá tématem lidí v institucích a naplňováním jejich základních práv. Naše dosavadní zkušenosti také odpovídají závěrům uvedeného průzkumu. V roce 2008 proběhlo ve středočeském kraji dotazníkové šetření, které zjistilo nulový počet dětí z ústavů v hlavním vzdělávacím proudu. Od roku 2008 se bohužel zřejmě nic nezměnilo. Aktuálně víme pouze o jediném chlapci ve středočeském kraji, který navštěvuje běžnou základní školu v obci. Je to chlapec zapojen do našeho projektu Slyšte naše hlasy!.

O inkluzivním vzdělávání se hovoří na různých místech a úrovních. Téma se poprvé dostalo počátkem dubna i do Evropského parlamentu,  kde proběhla první konference o inkluzivním vzdělávání. Zazněla zde spousta důležitých myšlenek, např. že inkluzivní vzdělávání má zásadní význam nejen pro osoby se zdravotním postižením, ale i pro evropskou společnost jako celek a měli bychom tento proud začít konečně vnímat jako sociální investici do budoucna. Zprávu z konference naleznete zde.

Čeká nás jistě ještě dlouhá cesta, než budeme moci v naší republice říct, že naplňujeme práva všech dětí na vzdělávání, jak jsme se k tomu zavázali v různých právních dokumentech. Jdete po této cestě s námi? Diskutovat o tématu můžete na našem facebooku.