Úspěšné použití navržené smlouvy o nápomoci při rozhodování
V dnešní aktualitě Vám přinášíme pro inspiraci možné znění Dohody o nápomoci při rozhodování a ukázku použití konkrétní dohody v příběhu pana K. Tento muž se na nás obrátil s žádostí o pomoc v řízení, které bylo zahájeno z iniciativy jeho otce po tom, co byl pan K. několikrát hospitalizován kvůli duševní nemoci. Soudní řízení bylo zahájeno jako „řízení o svéprávnosti“. V případě pana K. však byly vhodné podmínky k tomu, aby mohlo být využito nové opatření podle nového občanského zákoníku – nápomoc při rozhodování - a nemuselo tak dojít k omezení svéprávnosti.
Pan K. má dobrou neformální podporu ze svého okolí – pomáhají mu dvě kamarádky, které jsou ochotné poskytovat mu podporu při rozhodování i na základě smlouvy schválené soudem. Hlavními oblastmi rozhodování, které je v jeho případě třeba ošetřit, jsou souhlasy s léčbou, dodržování jejího režimu a zajištění ochrany při složitějších právních jednáních (dříve „právních úkonech“).
Na základě těchto potřeb jsme pro pana K připravili návrh třístranné smlouvy o nápomoci, kterou následně soud v řízení uznal jako vhodné řešení. Nebylo tak třeba ustanovovat opatrovníka ani omezovat svéprávnost pana K.
Smlouva obsahuje závazky, v tomto případě dvou podpůrců poskytovat panu K. nápomoc při jednáních, která vybočují z rámce běžných záležitostí, ve výše zmíněných oblastech. Pan K. se naopak se zavazuje podpůrce o takových situacích informovat a jejich nápomoc si vyžádat. Podpůrci mohou namítnout neplatnost jednání, při kterém pan K. jejich podporu nevyužil a uškodil si jím. Mohou také informovat soud v případě, že by spolupráce nefungovala a panu K. tím vznikala závažná újma.
Schválený návrh smlouvy si můžete přečíst zde.
Jde však o smlouvu vytvořenou na míru potřebám pana K., a není tedy univerzálním řešením. Pokud se rozhodnete využít ji jako inspiraci při přípravě vlastního návrhu, prodiskutujte nejdříve dobře, jaké jsou potřeby člověka, kterému svou podporu nabízíte a svůj návrh připravujte podle nich. V některých případech, jako v tomto, může být důležitým bodem dohody vymezení situací, kdy si podporovaný má podporu vyžádat nebo kdy je mu podpůrcem nabízena (v našem návrhu čl. 3). Zatímco v jiných případech může být potřeba zcela jiná „pojistka“, nebo nemusí být potřeba žádná. Vždy by tak měl obsah dohody reagovat na individuální potřeby podporovaného i podpůrců a na specifika jejich situace.
Za významnou „pojistku“ bezpečí pro všechny smluvní strany však považujeme zapojení většího počtu podpůrců než pouze jednoho. A to již jenom z toho důvodu, že v případě nemoci, dovolené, pracovních povinností jednoho podpůrce je oprávněn nápomoc poskytnout jiný podpůrce. Ještě důležitější však je skutečnost, že se podpůrci mohou vzájemně kontrolovat, nebo můžou mít různé role (oblasti, ve kterých podporu poskytují). Tím se výrazně snižuje pravděpodobnost nevhodné manipulace či dokonce zneužití podporované osoby, což se právě stává spíše, pokud je podpora či zastoupení v rukou jediné osoby. Takto koncipovaná dohoda o nápomoci pak lépe odpovídá ustanovení čl. 12 Úmluvy o právech osob s postižením, v němž se ČR zavázala poskytnout záruky zamezující zneužití při využívání podpory v právním jednání. Pokud je podpůrců více, je i pro ně plnění závazků vyplývajících z dohody snazší.
Přejeme vám hodně zdaru při využití nových možností!