Respekt a právo namísto charity

Dne 20. října 2008 vyšel na stránkách Rady Evropy článek "Akce pro lidi s postižením postavené na respektu a právech namísto charity" Thomase Hammarberga, komisaře pro lidská práva Rady Evropy. Hlavním tématem jeho stanoviska je fakt, že v různých vládních dokumentech bylo napsáno mnoho slov o nutnosti sociálního začleňování lidí s postižením a přitom lidé s postižením stále nemohou realizovat svá práva. Velkou pozornost věnuje komisař právu na vzdělání a na život v komunitě.
Komisař pro lidská práva ve svém článku konstatuje, že lidé s postižením jsou stále občany s omezenými právy a bez aktivní role ve společnosti, a to přestože jsou práva lidí s postižením ošetřena mnoha mezinárodními lidsko-právními úpravami. Z nejvýznamnější dokumentů přijatých v poslední době připomíná Hammamberg Úmluvu o právech lidí s postižením a Akční plán pro postižení Rady evropy na léta 2006-15. Tyto nástroje ale dle Hammamberga nejsou vládami v praxi uplatňovány a praktikovány: děti s fyzickým postižením si stále nemohou hrát s ostatními dětmi v mateřských školkách kvůli architektonickým bariérám, lidem s postižením je brána příležitost volit, nakupovat a prodávat věci, žít tam, kde se žít rozhodnou, vdávat se a ženit, pracovat atd. To vše i přesto, že citované závazné dokumenty používají na mnoha místech termíny jako je začlenění (inkluze) či posilování a zapojování (empowerment).
Za velký problém považuje komisař pro lidská práva omezování práva dětí s postižením na vzdělávání v systému běžných škol. V Evropě jsou stále ještě děti, kterým je odepíráno právo na docházku nejen do běžné školy, ale i na jakoukoli výuku. Patří mezi ně i Česká republika. Náš školský zákon totiž připouští, aby děti s tzv. hlubokým mentálním postižením nebyly zapsány do školy vůbec. Důsledky takovéto právní úpravy ukazuje průzkum, který Quip udělal ve spolupráci se Středočeským krajem v rámci Týdne pro inkluzi: min. 19 ze 172 dětí školního věku, u nichž byla provedena analýza, není ani zapsáno do jakékoli školy. V souladu se zákonem jsou de facto osvobozeny od povinné školní docházky, i když náš právní řád tento pojem už několik let nezná. (Další podrobnosti o výsledcích dotazníkového ošetření přineseme v dalších týdnech.)
Ve vztahu k dětem upozorňuje komisař pro lidská práva také na problém institucionalizace dětí: "Situace dětí vyrůstajících bez rodičovské péče je zvláště vážná". Upozorňuje, že rodinám s dětmi s postižením musí být věnována daleko větší pozornost, zvláště chudým rodinám a rodinám s jedním rodičem. Hammamberg upozorňuje na to, že změny budou vyžadovat zejména změnu ve financování, protože je potřeba především zajistit přístupné služby a vzdělávání v komunitě.
Dále komisař upozorňuje na nezbytnost akcí zaměřených na ústavní péči pro lidi s tzv. mentálním postižením (lidé s potížemi v učení a duševním onemocněním). Zvláště poukazuje na mnohdy děsivou situaci v psychiatrických léčebnách.
Komisař pro lidská práva uznává, že potřebné změny právního rámce, společnosti i architektonických bariér potřebují čas a budou stát peníze, nicméně musíme se do práce pustit, protože nemůže akceptovat to, že 80 milionům lidí s postižením budeme bránit v plném zapojení do společnosti.
Za účelem plné realizace lidských práv lidí s postižením by vlády podle komisaře pro lidská práva měly zejména:
- Ratifikovat Úmluvu o Právech lidí s postižením a Opční protokol a zahájit implementaci úmluvy. Akční plán pro postižení Rady Evropy by měly použít jako nástroj k uvedení standardů v realitu.
- Vyvíjet akční plány vedoucí k odstranění psychických, zákonných, sociálních nebo jiných bariér, které zamezují lidem s postižením v zapojení do společnosti. Zapojit lidi s postižením a relevantní organizace do plánování a monitoringu zákonů a politik, které je ovlivňují.
- Přijmout nediskriminační legislativu pokrývající všechny relevantní oblasti společnosti.
- Zřídit funkci nezávislého ombudsmana nebo jiný rovnocenný orgán, aby monitoroval, zda lidé s postižením mohou plně uplatňovat svá práva.
- Rozvíjet programy umožňující lidem s postižením žít v komunitě.
- Zastavit přijímání do ústavní péče a vyčlenit dostatečné zdroje, které místo toho zajistí adekvátní péči o zdraví, rehabilitaci a sociální služby v komunitě.
- Přezkoumat zákony a procedury týkající se nedobrovolných hospitalizací vedoucí k zabezpečení toho, že zákon a praxe bude ve shodě s mezinárodními lidsko-právními standardy.
- Nastavit nezávislé mechanismy zajišťující regulérní, neohlášené a efektivní kontroly v domovech sociální péče a psychiatrických léčebnách ve shodě s Opčním protokolem k Úmluvě proti mučení.
- Řešit zločiny proti lidem s postižením prostřednictvím proaktivní policejní kontroly a promptní trestní stíhání.