Výbor pro práva osob se zdravotním postižením OSN schválil 29. srpna všeobecný komentář k jednomu ze stěžejních práv Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením – práva na nezávislý život a zapojení do společnosti. Devatenáctistránkový dokument poukazuje na mnoho vážných bariér k tomu, aby si lidé s postižením mohli zvolit s kým, kde a jak budou žít. Ve vazbě na naši situaci se jeví jako nejvážnější tyto body:

• Lidé se nemohou rozhodovat kde, s kým a jak žít, protože jim v tom brání omezení svéprávnosti. Ať už podle zákona, omezí-li svéprávnost soud, nebo prakticky, pokud rozhodují příbuzní, respektive pečující okolí.
• Osobní asistence, klíčová podmínka pro nezávislý život a zapojení do společnosti, není běžně dostupná. Lidé nemají asistenci z čeho platit.
• Chybí konkrétní plány snížení počtu lidí v ústavní péči a většina veřejných prostředků putuje do ústavní péče.
• Běžné služby a zboží pro veřejnost včetně bydlení, dopravy a zdravotní péče často nejsou dostupné lidem s postižením.

Výbor ve svém komentáři uvádí celou řadu povinností, kterým smluvní státy musí dostát. Mezi jinými tyto:

• Připravit konkrétní plány, jak každý ústav nahradit službami umožňujícími lidem žít běžný život podle vlastních představ.
• Vyvarovat se renovace starých a výstavby nových ústavních zařízení.
• Zajistit bydlení, které bude cenově dostupné a bez architektonických bariér.
• Zajistit individuální plány odchodu lidí z ústavů včetně rozpočtu na zajištění odchodu, časového rámce a podpůrných služeb.
• Zajistit cenově dostupné služby schopné přizpůsobit se individuálním potřebám všech lidí s postižením, tj. i lidí s nejtěžším postižením.

Z praktického hlediska je velmi důležité pojetí osobní asistence, kterou je podle OSN potřeba vnímat jako právo, nikoli jen jako formu pomoci lidem s postižením. „Hrubě a dlouhodobě podfinancovaný příspěvek na péči – tedy na asistenci a terénní služby v domácím prostředí –  přímo přispívá k nárůstu pobytových služeb. Zatímco doma musíte péči o člověka s nejvyšším stupněm postižení zvládnout za 13.200 Kč, tak na toho samého člověka stát v ústavní péči přidá dalších třicet tisíc. Celý systém jakoby říkal: Mimo ústav si poraď, jak umíš. Nezájem. A ono je to opravdu velice, velice těžké zvládnout bez pomoci. Mnoho lidí to právě z těchto důvodů vzdává a končí to  právě ústavní péčí.“ komentuje situaci Emma Dostálová, předsedkyně správní rady Quip a matka starající se osmnáct let o syna s postižením.

Kontakty

Milena Johnová, zástupkyně ředitele Quip, z. ú.

milena.johnova@kvalitavpraxi.cz, Tel.: 605 121 350

Emma Dostálová, předsedkyně správní rady Quip, z. ú.

emma.inline@gmail.com

Informace pro editory

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, která konkretizuje, jak zajišťovat plné a rovné užívání všech lidských práv a základních svobod lidmi se zdravotním postižením. OSN vydává všeobecné komentáře k jednotlivým článkům, aby usnadnila smluvním státům naplňování všech povinností plynoucích z přijetí Úmluvy. V pořadí zatím posledním článkem je tzv. Všeobecný komentář k článku 19 Nezávislý způsob života a zapojení do společnosti.

Všeobecná deklarace lidských práv

Webová stránka k 70. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv

K terminologii postižení

S ohledem na důstojnost lidí s postižením se ve světě přestávají používat stigmatizující psychologické a medicínské výrazy typu mentální retardace, mentální postižení, debilita, imbecilita apod. V Anglii se např. zažil výraz „learning disability“ (postižení v učení) nebo „learning difficulties“ (potíže v učení). V češtině zatím není ustálena uctivější terminologie. Obsah některými organizacemi používaného pojmu „potíže učení“ se v češtině často zaměňuje s pojmem „poruchy učení“, který je používán v pedagogice pro označení dětí se specifickými potížemi jako je např. dysgrafie.

O Quipu

Usilujeme o to, aby sociální a právní systém dával lidem s postižením prostor žít podle vlastních představ. Této práci se věnujeme od r. 2003. www.kvalitavpraxi.cz