Jde to, a ne že ne
Nový občanský zákoník nabízí možnosti, které ještě před lety byly pro mnoho lidí nepředstavitelné. Jednou takovou možností je dohoda o nápomoci. V nejnovějším řízení, ve kterém naši právníci zastupovali paní T., se podařilo navrátit jí po mnoha letech svéprávnost právě díky schválené dohodě o nápomoci.
Krajský soud v Praze v něm vydal rozsudek patřící k těm rozsudkům, které pomáhají posunout pohled na rozhodování o otázkách právního jednání lidí s postižením a kladou důraz na posuzování reálné situace a potřeb člověka, o jehož právech se rozhoduje, namísto souboru jeho diagnóz.
Příběh paní T.
Paní T. je 37 let a bydlí v chráněném bydlení. Kvůli lehčímu postižení jí soud omezil svéprávnost už v roce 1998. Přitom je zvyklá si mnoho věcí obstarat sama či s asistencí, kterou jí poskytuje zejména sociální služba. Podle asistentky potřebná podpora pro paní T. spočívá nejčastěji ve vysvětlení, radě či povzbuzení k překonání pocitu nejistoty a menší sebedůvěry.
Odůvodnění rozsudku přitom dobře ilustruje, že soud postupoval tak jak právo předpokládá a že „zvažoval nejen danou okolnost přítomnosti duševní poruchy posuzované, nýbrž možnost omezení svéprávnosti z hlediska principu subsidiarity poměřoval také tím, jaký význam má rozsah a stupeň neschopnosti posuzované postarat se o vlastní záležitosti v podmínkách, v nichž v současné době žije, a zda jí bez omezení svéprávnosti hrozí nějaká závažná újma. V této souvislosti pak zvažoval, nepostačí-li vzhledem k zájmům posuzované mírnější a méně omezující opatření.
Jestliže tedy odvolací soud výše dospěl k právnímu závěru, že z hlediska zdravotního stavu posuzované by mohlo přicházet v úvahu opatření omezení svéprávnosti, pak na druhé straně je zřejmé, že posuzovaná je v současnosti natolik zajištěna sociální službou, že se do situací, v nichž by byly nějak ohroženy její zájmy, dostává jen v minimální míře“.
Dosavadní omezení svéprávnosti paní T. kvůli nutnosti zastoupení ve věcech, které s podporou zvládá, jí skutečně život spíše komplikovalo, než aby jí přinášelo nějakou pomoc. To nemohla odstranit ani dobře fungující komunikace s opatrovníkem, kterým byl její otec. V rozhodnutí získat zpátky svéprávnost ji podpořil. Pomohlo mu v tom zjištění, že existují i jiné cesty, jak udržet stejnou míru ochrany a umožnit přitom mnohem větší samostatnost.
Touto cestou se v případu paní T. stala smlouva o nápomoci, uzavřená podle nového občanského zákoníku. Paní T. ji uzavřela se svým otcem a s poskytovatelem služby chráněného bydlení. Pomohli jsme jim vybalancovat smlouvu tak, aby paní T. přinesla jistotu podpory a ochrany v každé situaci a vyhnula se možným střetům zájmů. Následně paní T. požádala soud o její schválení a o vrácení svéprávnosti.
Soud prvního stupně se soustředil na její postižení a své závěry odvíjel převážně podle diagnózy a závěrů znalce. Přitom úplně opomenul důležitost posouzení reálné situace a podporu, kterou paní T. má k dispozici. Smlouvu o nápomoci s nejasným odůvodněním zamítl a omezení svéprávnosti ponechal v platnosti.
Krajský soud v Praze pak rozhodoval na základě odvolání, které jsme podali. V odůvodnění svého rozsudku dále pokračuje následovně: „Přesto je však zřejmé, že ve většině právních jednání, která musí činit, samostatně nemusí plně porozumět jejich obsahu a důsledkům a mohlo by k určitému ohrožení jejích zájmů dojít. Takové ohrožení je však v současnosti vzhledem k sociálnímu zajištění posuzované, k rozsahu jejího majetku, který je potřeba spravovat, jakož i vzhledem k dlouhodobému způsobu života, z jehož mezí posuzovaná v rozporu se svými zájmy nijak nevybočuje, možné prakticky eliminovat, bude-li zde osoba, která by posuzované při nutných právních jednáních poskytla podporu. Vzhledem ke konkrétním okolnostem dané věci přitom lze odůvodněně předpokládat, že ochrana posuzované ve všech oblastech života, v nichž je třeba činit právní jednání, bude dostatečně zajištěna institutem smlouvy o nápomoci dle § 45 a následujících občanského zákoníku.“
Protože celé rozhodnutí považujeme za zajímavé a kvalitní, nabídneme vám brzy jeho celé znění a také znění schválené dohody o nápomoci.
Více informací o součané právní praxi
Aktuálních informace z oblasti lidských práv se můžete dozvědět na našich kurzech, které se věnují této problematice.
Svéprávnost a opatrovnictví v novém právním rámci
Práva, povinnosti a odpovědnost
Nutná teorie je na kurzech ilustrována na příbězích lidí, které zastupují naši právníci či pro které pracují naši sociální pracovníci. Dostatečný prostor zde dostanou i Vaše dotazy ke konkrétním případům lidí, pro které pracujete. Kurzy jsou určeny jednak pracovníkům v sociální oblasti, ale také rodinným příslušníkům lidí, kteří využívají sociální služby či jinou formu podpory ostatních lidí.
Seznam všech našich kurzů naleznete zde.