Jak je v České republice naplňováno právo lidí s postižením na život v běžném prostředí?

Neznalost Úmluvy negativně ovlivňuje řadu oblastí, které jsou tímto mezinárodním dokumentem upraveny. Lidé s postižením jsou i nadále segregováni ve specifických zařízeních sociálních služeb a jejich práva jsou krácena. Jak je možné, že počty lidí v ústavech dokonce nadále stoupají?
Naše zkušenosti potvrzují, že povědomí o Úmluvě je velice mizivé. A to nejen mezi širokou veřejností, ale co je zarážející, i mezi profesionály v sociální oblasti a v oblasti vzdělávání budoucích sociálních pracovníků. Situaci hezky ilustruje výrok ředitele jednoho pobytového zařízení sociálních služeb, který na workshopu „Překážky naplňování Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením a transformace ústavní péče“ konaném dne 2. prosince 2012 veřejně konstatoval že „Úmluva není závazný dokument.“ (Johnová & Strnad, 2012, str. 42). Je čas si uvědomit, že dnešní koncept transformace ústavní péče nevede k implementaci článku 19, viz. výsledky studie Johnová & Strnad, 2012, str. 28 - 35.
Jak je v České republice naplňováno právo lidí s postižením na život v běžném prostředí
Přinášíme Vám náš nejnovější text Jak je v České republice naplňováno právo lidí s postižením na život v běžném prostředí? Text vychází ze statistických údajů MPSV, z našich zkušeností z oblasti vzdělávání a zejména z příběhů lidí, pro které pracujeme. Fakta v textu dokládají, že navzdory tomu, že Úmluva je již několik let součástí našeho právního řádu, stále stoupá počet lidí v ústavech.
Spousta lidí a organizací dělá maximum pro to, aby tomu tak nebylo a abychom nabrali směr moderní země, která bude vytvářet dobré podmínky k životu pro všechny své občany. Ani my tu nejsme od toho, abychom souhlasně pokyvovali hlavami, jak je vše skvělé. Svět ústavů je stále drsným světem a nikdo z nás by si dobrovolně nevybral zde trávit svůj život. Pracovníci ústavů jsou vzděláváni v oblasti zvládání agresivity, problémového chování, ale přitom lepíme DÍRU, která zalepit tímto způsobem prostě nejde.
Pořád v naší republice zaznívají argumenty proti běžnému životu ústy těch, kteří mají povinnost dodržovat zákony, které, jak se ukazuje, ani neznají. Ještě stále jsme ve fázi, kdy říkáme, proč to nejde, místo toho, abychom řekli: takto je to dobré a začali jsme hledat cesty, jak k tomu dobrému vykročit.
Milan Cháb častokrát hovořil o tom, že:
"Pohled na člověka v ústavní péči jako na spoluobčana a následné zhrození, které musí nastat: teprve to přiměje ke skutečné změně."
...zatím se ještě velká většina lidí nezhrozila...
Budeme velmi rádi, když s námi téma budete diskutovat na našem facebooku.
Kde se dozvědět více:
Aktuální informace z oblasti naplňování práv lidí s postižením, deinstitucionalizace, Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením aj. se můžete dozvědět například na některém z našich kurzů zaměřených na tuto problematiku:
Práva, povinnosti a odpovědnost
Svéprávnost a opatrovnictví v novém právním rámci
Deinstitucionalizace
Tento kurz nyní učíme pouze na klíč. V případě zájmu nás kontaktujte.