V naší organizaci také zapojujeme lidi s postižením do výuky. Děláme to většinou tak, že doplňují teoretický výklad svými příklady z praxe.  Buď poskytnou svůj příběh nebo jej sami druhým lidem vypravují. Tyto příběhy mají většinou v jejich podání větší sílu, než kdybychom je vyprávěli za ně. Vždy jsme se ale na tyto spolu lektory dívali hlavně jako na pomocníky a nositele příběhů. Inkluzivní kurz nám otevřel oči, že tato spolupráce může mít daleko hlubší rozměr. Bylo pro nás fascinující vidět, jak je člověk s postižením rovnoprávným spolu lektorem lektora profesionála. Philipa se s Catherine střídala v lektorování, vzájemně se doplňovaly a pomáhaly si. Když se stalo, že se skupina začala obracet více na Philipu (lektorku bez postižení), ta zcela nenápadně a přirozeně vracela pozornost skupiny ke Catherine, která v tu chvíli vedla skupinovou práci. Když se Catherine chvilku zapomněla, byla to opět Philipa, která jí pomohla zůstat ve středu dění. Byla to respektující spolupráce dvou lektorů s ohledem na potřeby obou. Catherine a Philipa nám také přinesly zajímavé téma moci a bezmoci. Prožitkem jsme se učili, jaké to je, když je nám moc odebírána a naopak, když moc získáváme. Odnesly jsme si z toho mnohé, zejména to, abychom mysleli na rovnoměrné rozdělení moci v budoucích lektorských dvojících a na zplnomocňování lidí, kteří jsou méně slyšet a vidět.

Ptali jsme se Catherine, jak dlouho svoji práci dělá. Je lektorkou už čtrnáctým rokem a učí tedy déle než mnozí z nás. To dodalo odvahu všem lidem, kteří se na roli lektora připravují. Viděli, jak člověk s postižením zahajuje sám kurz pro více než dvacet lidí, jak vede samostatně aktivity, zadává úkoly, moderuje skupinovou práci.

V následujících měsících budeme pracovat na tom, jak sladit potřeby našich lektorských dvojic, budeme se učit, jak lektorovat kurzy srozumitelně pro lidi s potížemi v učení. No a potom? Potom budeme společně vést kurzy. Můžete se tedy už nyní těšit na naše nové lektory Tomáše a Dominika.